Týká se každého zaměstnavatele, který zaměstnává lidi v pracovním poměru nebo na dohodu. Práce se zařazují do čtyř kategorií podle toho, jak moc mohou ovlivnit zdraví. Většina kancelářských a běžných provozních prací skončí v první kategorii, ale je dobré vědět, kdy tomu tak není a co se pak od firmy čeká.
Co přesně platí
Základ je v § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Práce se podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví, zařazují do čtyř kategorií. Faktorem je třeba hluk, prach, chemická látka, zátěž teplem či chladem, fyzická zátěž, pracovní poloha nebo ruční manipulace s břemenem. Kritéria a limity stanoví vyhláška č. 432/2003 Sb.
- 1. kategorie: nepříznivý vliv na zdraví podle současného poznání není pravděpodobný.
- 2. kategorie: nepříznivý vliv lze očekávat jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců; hygienické limity se nepřekračují.
- 3. kategorie: hygienické limity se překračují a expozici nelze spolehlivě snížit technickými opatřeními, takže je nutné používat osobní ochranné pracovní prostředky a další opatření.
- 4. kategorie: vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani ochrannými opatřeními.
Při více faktorech současně se kategorie určí podle nejméně příznivě hodnoceného z nich (§ 3 odst. 2 vyhlášky).
Kdo a do kdy práci zařadí
- 2. kategorii zařazuje zaměstnavatel sám, do 30 kalendářních dnů od zahájení práce nebo od změny podmínek, která zařazení odůvodňuje. Zařazení musí neprodleně oznámit hygieně (§ 37 odst. 4).
- 3. a 4. kategorii určuje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice). Zaměstnavatel podává žádost také do 30 kalendářních dnů od zahájení práce (§ 37 odst. 2).
- Práce, které nikdo nezařadil, se považují za práce 1. kategorie.
V žádosti se uvádí označení práce, pracoviště, výsledky hodnocení expozice v charakteristické směně, délka směny, navržená kategorie, počet zaměstnanců (z toho žen) a přijatá opatření. Přikládají se protokoly o měření. Ta smí provést jen akreditovaná nebo autorizovaná osoba (§ 38 odst. 1). U fyzické zátěže a pracovní polohy lze 2. kategorii založit i na odborném hodnocení autorizovaného fyziologa práce (§ 38 odst. 2).
Změní-li se podmínky tak, že to ovlivní zařazení do rizikové kategorie, musí zaměstnavatel bezodkladně podat novou žádost (§ 37 odst. 5). Hygiena také může sama rozhodnout, že práce 1. nebo 2. kategorie je riziková (§ 37 odst. 6).
Rizikové práce a evidence
Rizikovou prací je práce 3. a 4. kategorie a také 2. kategorie, o které tak rozhodne hygiena nebo to stanoví zvláštní předpis (§ 39). U rizikových prací musí zaměstnavatel podle § 40 vést evidenci zaměstnanců, počtu odpracovaných směn, lékařských prohlídek a naměřených hodnot. Ukládá ji 10 let od ukončení expozice, u karcinogenů, azbestu, fibrogenního prachu a vybraných biologických činitelů 40 let.
Pokud si zaměstnance přidělí agentura práce, plní povinnosti podle § 37 až 39 uživatel, tedy firma, kde se pracuje. Agentuře musí předat informaci o kategorii práce (§ 40a).
Co s tím děláme u klientů
Nejdřív projdeme pracovní pozice a faktory, které se na nich skutečně vyskytují, a z hodnocení rizik poznáme, kde je kategorizace téma. Kde stačí 1. kategorie, zapíšeme to do dokumentace. U druhé kategorie pomáháme s oznámením a u rizikových prací s podklady pro žádost a s evidencí. Samotná měření dělají akreditované laboratoře.